Jana Kakáčová
Ta, která běhá se psy i bez
|
| Jana Kakáčová (*1971) |
Atletice propadla již v dětství. Běhala sprinty a překážky, skákala do výšky. V závodění na nějakou dobu polevila, když se věnovala rodině a výchově syna. Ale stále se chodila jen tak proběhnout do přírody. Zlom nastal, když si pořídila ohaře. Pes, příroda a běh. Spojení, které vlilo novou energii. Nejprve objevila kouzlo canicrossu, poté dogtrekkingu a do výčtu jejích úspěšných aktivit se vzápětí a naplno zařadil i ultramaraton a triatlon. Pamatujete, kdo je Carl Lewis? Stejně tak se jmenuje její pes. O své radosti, zkušenosti a úspěchy se Jana podělí v sobotu na Rajbasu.
- Největší sportovní úspěchy?
„To, co jsem nestihla za svoji docela dlouhou atletickou kariéru v mládí si splňuji nyní! Takže mistryní republiky jsem se stala až v roce 2017 v hale na 400 m., 2. místo mám za výšku a 3. za 800 m. Venku to pak bylo 2. místo na 800 m a 3. místo na 400 m. Z roku 2018 vítězství v krosu a letos se mi podařilo vyhrát na MČR v ultramaratonu. Úspěchem pro mě byly také starty na 2. NL v atletice a celkem slušné body za 400 m př. Všechny dosažené a pokořené mety jsou pro mě úspěchem! Slušný čas na silniční půlmaraton, vítězství na triatlonech, na dogmaratonech a Horských výzvách se psy.“
- Největší sportovní zážitek?
„Těžko říct. Mám radost z každého úspěšně dokončeného závodu, kde sebe samu překvapím. Takovým bylo letošní MČR v ultramaratonu, kdy jsem 60 km trať dala za mnohem lepší čas, než jaký byl v plánu. Zážitek bylo úspěšné zvládnutí 3 maratonů v týdnu tzv. MiniMUM v loňském roce. Zážitek byl i úspěšný návrat na dráhu. Ale asi vždycky je nejlepší, když se máte s kým o dojmy podělit a když zdoláte nějaký závod společně, jako jeden. A takovými jsou závody v zápřahu. Když jste na trati někde v horách, před sebou ještě hafo km, nevíte, co Vás čeká a nemyslíte na sebe, jak se Vám pletou nohy, že máte asi sedřenou patu, ale na toho čtyřnožce, který Vám pomáhá (nebo taky ne) do kopce, který se na každé křižovatce otočí s otázkou: „tady mamko?“, který z kopce intuitivně zpomalí, bo tuší, že už se Vám pletou nohy a asi zase hodíte tygra. Myslíte na něj, protože už dlouho nepil, protože už by tu měl být ten potok, protože sakra ty kameny ho musí přece hrozně bolet do těch tlapek… A on Vám pak v závěrečným kopci, kdy už to fakt nečekáte neskutečně pomůže a dotáhne Vás do cíle… to je opravdu asi zážitek! Jste spolu x hodin na trati a máte spolu všechno společné! To souznění je zážitek! Aspoň pro mě!“
(sobota 23.11., Dělnický dům scéna „Kotlík“ v 16:00 hod., JANA KAKÁČOVÁ: BĚHÁNÍ SE PSEM I BEZ)
